Teorie vycházející z předpokladu, že ↗distinktivní rysy jsou uspořádány hierarchicky a tato hierarchie se dá vyjádřit pomocí grafu („geometrie“). Vychází se přitom z poznatku, že rysy nemohou být libovolně kombinovány, ale některé předpokládají existenci jiných. Výsledné hierarchie jsou vyjádřeny pomocí stromových grafů, existuje několik vzájemně si konkurujících modelů, všechny mají společné to, že hnízdují k sobě spřízněné rysy na jednom artikulátoru, což je uzel grafu. Počty artikulátorů se liší, jím pak jsou nadřazené případné další uzly hierarchie.

Základní rysová geometrie č. fonologického systému může být vyjádřena (zachyceny jen uzly hierarchie, bez terminálů) takto:

Finálními uzly jsou terminály, které vyjadřují danou hodnotu rysu, vázaného na daný hierarchický uzel. Terminály se liší od hierarchických uzlů tím, že z nich již další hrany grafu nevycházejí (odtud název). Pro uzel dorsální můžeme užít tyto terminální rysy, které je možné použít např. pro popis vztahů mezi č. vokály:

Z praktických důvodů při řešení různých vztahů fonémů se pak užívá často jen příslušný podgraf dané „geometrie“, kdy se zachycují jen aktuální hierarchické uzly a užité terminály, ty, které jsou shodné, se neuvádějí, např. zde pro č. /d/ a /n/; uzly výše než orální a níže než artikulátor se neuvádějí (srov. s grafem výše):

Pokud dochází k ↗alternaci, je nutné toto vyjádřit změnou terminálu. V dalším příkladu je vyjádřena alternace znělosti před neznělou, původní, ↗neutralizací zrušenou hranu označujeme přeškrtnutím, novou hranu pak odlišujeme přerušováním:

/kráva/[kra:va] → /krafka/[krafka]

Pro srovnání uvádíme kompletní dané stromy pro vybrané č. fonémy; uzly i terminály, které nejsou pro popis daného fonému relevantní, jsou ve výsledném grafu pominuty (důležité jsou uzly a terminály a hrany mezi nimi, nikoliv úhly mezi hranami grafu):